Horský průsmyk Vršič, Slovinsko, Zpět v čase
Příběh z fronty Isonzo
Tento příspěvek je také k dispozici v:
Příběh z fronty Isonzo
Příběh z fronty Isonzo
Příběh z fronty Isonzo
Slovinsko Zážitky z Uniqe
PŘÍBĚH VOJÁKA ZE SOČSKÉ FRONTY Exkluzivní průvodce půldenním programem “Příběh vojáka ze sočské fronty”, který zahrnuje návštěvu Kobaridského muzea, kolovratského skanzenu a muzea výroby sýrů s pastýřskou svačinou v mlékárně Planika. Program je přizpůsoben menším skupinám a průvodce provede návštěvníky muzeem a dědictvím bývalých bojišť, kde během Velké války bojovalo více než deset národů. Poselstvím vyprávění je, co je válka a proč už nikdy nesmíme bojovat.
Příběh z fronty Isonzo
Bitvy na Isonzu (historiky označované jako Isonzská fronta ) byly sérií dvanácti bitev mezi rakousko-uherskou a italskou armádou v první světové válce, které se odehrály převážně na území dnešního Slovinska a zbytek v Itálii podél řeky Isonzo na východním úseku italské fronty mezi červnem 1915 a listopadem 1917.
Váleční zajatci a rakousko-uherští vojáci procházejí kolem skladů a polního lazaretu poblíž města. Voss Hut, dnešní Erjavčeva Koča.
(majetek Uroše Košira)
V dubnu 1915 byla Itálii v tajné Londýnské smlouvě spojenci přislíbena některá území Rakouska-Uherska, která byla obývána především etnickými Slovinci, Chorvaty a rakouskými Němci.
Italský velitel Luigi Cadorna, přesvědčený zastánce frontálního útoku, který tvrdil, že západní fronta prokázala neúčinnost kulometů, původně plánoval proniknout na slovinskou náhorní plošinu,[clarification needed] dobýt Lublaň a ohrozit Vídeň. Oblast mezi nejsevernější částí Jaderského moře a prameny řeky Isonzo se tak stala dějištěm dvanácti po sobě jdoucích bitev.
V důsledku toho byli Rakušané nuceni přesunout část svých sil z východní fronty a začala válka v horách kolem řeky Isonzo.
Pohled na skladovací prostory Fassungsstelle Vosshütte pod dnešní Erjavčeva Koča. V prvním roce války byly pro skladování zřízeny různé vojenské stany, které byly později nahrazeny dřevěnými konstrukcemi.
(majetek Uroše Košira)
Primární sektor pro italské operace
Italští vojáci během druhé bitvy na Isonzu, 1915
Vzhledem k tomu, že zbytek hornaté 640 km dlouhé fronty téměř všude ovládaly rakousko-uherské jednotky, byla Soča (Isonzo) jediným praktickým prostorem pro italské vojenské operace během války. Rakousko-Uhersko opevnilo hory[citation needed] ještě před vstupem Italů do války 23. května 1915.
Italský náčelník generálního štábu Luigi Cadorna usoudil, že italské zisky (od Gorice po Terst) jsou nejreálnější na pobřežní rovině východně od dolního toku řeky Soča (Isonzo). Cadorna neočekával, že operace v sektoru Isonzo budou snadné. Byl si dobře vědom toho, že řeka je náchylná k záplavám – a v letech 1914-1918 zde skutečně byly rekordní srážky. Navíc při útoku dále na sever čelila italská armáda určitému dilematu: aby mohla bezpečně překročit Isonzo, potřebovala neutralizovat rakousko-uherské obránce na horách nad ním, ale aby tyto síly neutralizovala, musela italská vojska nejprve překročit řeku.
Příběh z fronty Isonzo
Isonzo Front v číslech
Dvanáct bitev na Isonzu se odehrálo mezi 23. květnem 1915 a 9. listopadem 1917. Část fronty nacházející se na území dnešního Slovinska byla dlouhá 93 kilometrů. Během kampaně uprchlo ze svých domovů více než 100 000 obyvatel této oblasti.
Fronta u Isonza byla dlouhá 93 kilometrů.
Nepřátelství trvalo 888 dní.
Nejkratší bitva u Isonza trvala 3 dny. Byla to 8. bitva na frontě Isonzo a odehrála se mezi 9. a 12. říjnem 1916.
Nejdelší bitva na Isonzu trvala 26 dní. Byla to 11. bitva na frontě Isonzo a odehrála se mezi 17. srpnem a 12. zářím 1917.
V rámci Isonské fronty se odehrálo celkem 12 bitev.
Jedenáctá bitva je považována za nejkrvavější vojenskou operaci na slovinském území vůbec. Celkem padlo 50 000 vojáků:na italské straně bylo zabito asi 40 000 vojáků a 108 000 zraněno a na rakousko-uherské straně bylo zabito asi 10 000 vojáků a 95 000 zraněno, onemocnělo nebo bylo nezvěstných.
11 bitev na Isonzské frontě bylo zahájeno italskou stranou.
12. bitva na Isonzské frontě byla poslední bitvou. Zahájila ji rakousko-uherská armáda s pomocí německé armády. Byla pojmenována Věrnost ve zbrani (německy Waffentreue). Bitvu připravil německý generál Kraft von Dellmensingen a jako chemická zbraň byl použit fosgen. Ve 12. bitvě bylo na italské straně zabito přibližně 13 000 vojáků. Více než 300 000 italských vojáků se po 12. bitvě stalo válečnými zajatci. Italská strana ztratila ve 12. bitvě u Isonza 73 000 koní. Na rakousko-uherské a německé straně bylo zabito přibližně 5 000 vojáků. Během 12. bitvy u Isonza bylo rakousko-uherskou a německou armádou zajato 3 152 děl, 1 732 minometů, 300 000 pušek, 3 000 samopalů, 2 000 kulometů a 1 600 automobilů italské armády.
V bitvách na Isonzu bylo na obou stranách zabito, zraněno nebo zajato celkem 1,5 milionu vojáků. Padlo nejméně 250 000 osob. Kolem 700 000 vojáků bylo zraněno nebo otráveno chemickými zbraněmi a více než 500 000 jich bylo na obou stranách nezvěstných nebo zajatých.
Více než 95 % z celkového počtu obětí tvořili vojáci.
Kolem 3 500 obětí na frontě Isonzo byli Slovinci; fronta Isonzo tedy nebyla pro Slovince nejkrvavější frontou. Největší počet Slovinců padlých v první světové válce byl v Haliči, odkud se jich domů nevrátilo asi 10 000. Odhaduje se, že v 1. světové válce padlo v bojích 35 000-40 000 slovinských vojáků.
Každý den bylo na Isonzské frontě zabito v průměru 297 vojáků.
Ostatky 57 739 vojáků, kteří padli na frontě Isonzo, jsou uloženy v kostnici v italské obci Oslavia.
Ostatky 7 014 italských vojáků byly uloženy do kostnice nad slovinským městem Kobarid.
Ostatky přibližně 1 000 německých vojáků byly uloženy do kostnice ve slovinském městě Tolmin. Jedná se o jediné dochované místo v oblasti fronty Isonzo, kde je pohřben větší počet německých vojáků.
Ostatky 100 187 vojáků byly uloženy do kostnice v italském městě Redipuglia.
V roce 2016 byl v italském městě Doberdo del Lago odhalen pomník všem slovinským vojákům padlým na frontě Isonzo.
Poměr mezi útočníky a obránci na začátku bitvy na Isonzu byl přibližně 9:1, tedy asi 500 italských brigád proti asi 50 praporům rakousko-uherské armády.
V průběhu jedné bitvy bylo na frontě Isonzo vypáleno v průměru dva až tři miliony střel.
Nejtěžší střela vypálená na frontě Isonzo vážila 1 060 kilogramů.
Dostřel střely byl 12 kilometrů, byla vysoká 160 centimetrů a měla ráži 420 mm.
Kolem 80 000 Slovinců z oblasti Gorice a z údolí Soča bylo rakousko-uherskými úřady vysídleno kvůli Isonzské frontě.
10 000 až 12 000 Slovinců bylo Italy vysídleno ze svých domovů.
Z oblasti Isonzské fronty emigrovalo kolem 230 000 lidí.
Dne 9. srpna 1916 se italská armáda zmocnila Gorizie během 6. bitvy u Isonza. Jednalo se o jediný významný vojenský a politický cíl, který Italové v první světové válce dobyli.
Útok na Sabotin, kopec, který italská armáda dobyla tři dny před dobytím Gorice 6. srpna 1916, trval 40 minut.
Krn, nejvyšší vrchol pohoří Krn a jeden z nejvýznamnějších opevněných vrcholů v oblasti Isonzské fronty, je vysoký 2 245 metrů. V této oblasti se odehrály jedny z nejkrvavějších bitev Isonzské fronty.
Pozorovací balony používané oběma armádami na frontě Isonzo mohly dosáhnout výšky 400 až 800 metrů.
K naplnění balonu vodíkem bylo zapotřebí 30 000 litrů vody; protože je v oblasti vody málo, bylo použití balonů omezeno.
Tři balonové roty používala rakousko-uherská armáda na frontě Isonzo.
Osm balonových jednotek provozovala italská armáda.
V březnu 2015 byla otevřena Stezka míru od Alp k Jadranu, která vede podél klíčových bodů Isonzské fronty.
Na Stezce míru se nachází 15 skanzenů – v Čelu, Ravelniku, Zaprikraji, Mrzlim vrchu, Mengoře, Kolovratu, Sabotinu, Prižnici, Vodici, Škabrijelu, jeskyni Pečinka, Ermadě, Brestovci, San Michele a v údolí Bersaglieri.
Stezka míru od Alp k Jadranu – dědictví první světové války se v roce 2016 dostala na předběžný seznam světového dědictví UNESCO.
Plakát A1
Podstavec
Plakát A1
Plakát A1
Plakát A1
Ubytování v horské chatě
Slovenščina
English
English
Bosanski
Dutch
Hrvatski
Čeština
Dansk
Dutch
Suomi
Français
Deutsch
Magyar
Italiano
Polski
sрпски
Slovenčina
Español
Svenska
Deutsch
Výlety a túry na mapě
Vaše další destinace ve Slovinsku?
Horská chata Erjavčeva je otevřena celoročně. Rezervujte si pobyt a strávit nějaký čas v přírodním ráji Triglavského národního parku (UNESCO) nedaleko Kranjské Gory v horském průsmyku Vršič v srdci Triglavského národního parku.
Rezervujte si pobyt
Slovenščina
English
English
Bosanski
Dutch
Hrvatski
Čeština
Dansk
Dutch
Suomi
Français
Deutsch
Magyar
Italiano
Polski
sрпски
Slovenčina
Español
Svenska
Deutsch
Online obchod se suvenýry
Podstavec
Dárkový poukaz
Plakát A1
