K 50. výročí založení horolezeckého spolku Kranjska Gora

Před založením horolezeckého oddílu pro údolí Horní Sávy na naše hory vystupovali místní obyvatelé – lovci a pastevci. S mnoha výstupy jsou spojena jména trentských mužů Jože a Andreje Komacových, Tožbara (ze Špiku), rodáků z Kranjské Gory Pečara (Bobka) a Janeze Kosmače (Rebrenka), ale i Korobidlaje z Podkorenu.

Dne 19. července 1903 se v Jesenici konala ustavující valná hromada slovinské horolezecké pobočky v okrese Kranjska Gora. Přítomní byli z Rateče, Kranjské Gory, Mojstrany, Dovje, Hrušice, Jesenice, Planiny a Korošké Bělé. Byl zvolen výbor, jehož předsedou se stal Milan Guštin, učitel z Jesenice. Kromě nově zvoleného výboru byl za každou lokalitu zvolen jeden delegát se stejnými právy jako členové výboru. Za Kranjskou Goru byl zvolen Franc Budinek. V té době měla pobočka 106 členů. Hlavními cíli zakladatelů byl nábor členů, propagace místních přírodních krás, získávání finančních prostředků na budování horských stezek a výstavba slovinských horských chat. Výbor pobočky, který se měnil jen občas, na těchto cílech vytrvale pracoval. V tomto období se také výrazně zvýšil počet členů.

V roce 1908 se předsednictví ujal energický horolezec a kranjskohorský lékař Dr. Tičar a z jeho iniciativy bylo v tomto roce sídlo pobočky přeneseno z Jesenice do Kranjské Gory.

V té době neměla pobočka v oblasti Kranjské Gory žádné vlastní horské chaty. Byla zde však chata Vos na Vršiči (dnešní Erjavčeva chata), kterou spravoval Německý alpský klub. Dr. Tičar spolu s aktivními členy výboru plánoval postavit první chatu v Krnici. Od tohoto plánu bylo upuštěno, protože Krnica byla vystavena lavinám a protože ústřední výbor horolezeckého spolku plánoval postavit chatu v Križi. Rozhodli se proto postavit horskou chatu na trentské straně Vršiče, okamžitě zahájili přípravy a stavbu a dokončili ji.

Dne 4. srpna 1912 byla otevřena slovinská horská chata na Vršiči, pojmenovaná po tehdejším prezidentovi Tičarův dům. Otevření se zúčastnilo asi 500 horolezců, což byl na tehdejší dobu velmi vysoký počet. Zesnulý dovčický farář Jakob Aljaž při této příležitosti sloužil mši svatou a pronesl slavnostní projev, po němž vystoupili další řečníci, mimo jiné Dr. Tičar, Dr. Tominšek, Dr. Pretnar a další.

Největší zásluhu na výstavbě chaty mají kromě Dr. Tičara Jakob Cerne, Franc Hafner, Jalen, Petrovčič a Kozjak. Chata byla postavena z velké části z prostředků získaných sbírkou, v níž se jako přispěvatelé vyznamenali např: Janez Smolej, Šefman, Klander, Žerjav Janez (Anja), Žerjav Gregor (Kravanja) – oba tehdejší slovinští horští vůdci – a mnoho dalších obětavých členů a místních obyvatel.

Pak přišla první světová válka, která sice nerozpustila pobočku horolezeckého spolku v Kranjské Goře, ale pochopitelně na pět let zastavila rozvoj horolezectví.

Po první světové válce činnost pobočky ožila, i když její členy hluboce zasáhlo nespravedlivé rozdělení našich hor. Nejtěžší ranou však byla ztráta Tičarjevho domu, který byl vybudován úsilím a obětavostí bývalých členů. Italové chtěli původně chatu odkoupit, ale Dr. Tičar se proti tomu důrazně postavil. Dr. Tičar byl v letech 1919-1921 předsedou pobočky v Kranjské Goře.

Bylo třeba přemýšlet o nové chatě. Během první světové války byla u silnice na Vršič postavena vojenská chata. Tehdejší výbor pobočky horolezeckého spolku ji zakoupil, upravil a 2. července 1922 ji za předsednictví Vervegara přejmenoval na Koču na Gozdu(Lesní chatu) a předal ji k zamýšlenému využití. V roce 1923 byl předsedou pobočky notář Grašič. Toho roku se na této horské chatě konala velká tombola, která vynesla značné finanční prostředky.

V roce 1924 převzal předsednictví zesnulý Jože Lavtižar. V té době byla zrušena pobočka horolezeckého spolku v Kranjské Goře a vznikly samostatné horolezecké spolky. Jože Lavtižar dlouhá léta úspěšně předsedal Horolezeckému spolku Kranjska Gora. V roce 1926 byla vybudována cesta na vrchol Prisojniku severní stěnou s odbočkou oknem.

Jedna horská chata už nestačila. Krnica stála prázdná. Prezident Lavtižar věnoval Krnici pozemek, na kterém byla postavena nová chata a otevřena v roce 1932. Tato chata slouží jako výchozí bod pro Kriški Podi, Razor, Škrlaticu, Špik a další a na jaře je také oblíbenou základnou pro skialpinismus. V tomto období bylo vybudováno a opraveno několik horských tras. V té době vedle Petera Klofutara, který je aktivním horolezcem již 43 let, úspěšně působil i zesnulý Andrej Černe (Andrejko) a Zore. Druhá světová válka činnost horolezeckého spolku opět přerušila.

Po válce poskytly úřady našemu horolezeckému spolku všestrannou podporu. Za předsednictví zesnulého Franca Pečara a částečně i za Klofutara byly zakoupeny bývalé kasárny pohraniční stráže a přeměněny na příjemný horský útulek Mihov Dom. Současný výbor s předsedou Alojzem Robičem zajistil chaty elektřinou, opravil Koču na Gozdu a částečně vybavil přístavky na Mihov Domu. Drobné opravy byly provedeny také v Krnici, ale ještě zbývá mnoho práce, aby se tam horalé cítili co nejlépe.

Horolezci z Kranjské Gory hledí do budoucnosti s důvěrou, i když je čeká ještě mnoho práce.